Napříč ostrovem Réunion - dálková trasa GR2

Sestoupit z horského hřebene na pláž omývanou vodami Indického oceánu a přitom nevytáhnout paty z Evropy? Ne, to není neznalost zeměpisu. To jsme se jen rozhodli přejít dálkovou trasu GR2 na ostrově Réunion, který se nachází v souostroví Maskarény a patří pod správu sladké Francie.

Na Réunion se dostanete buď přímo z Paříže, nebo přes Dubaj a Mauricius. My zvolili druhý způsob. Do Saint-Denis jsme přiletěli odpoledne. Na letiště pro nás přijeli domácí z ubytování, které jsme si zařídili už z ČR.  Unaveni z cesty jsme zvládli jen večeři a šli brzy spát. Ráno jsme zabalili batohy a vydali se autobusem do města. První den jsme si vyhradili na obstarání plynových kartuší s bajonetovým uchycením a přemístění se na začátek treku. Na internetu jsme si předem zjistili, že palivo pro vařič pořídíme v Carrefouru. Bohužel jsme neměli štěstí, regál s výrobky Coleman jsme sice našli, ale kartuše v něm zrovna nebyly. Personál nás odkázal na čerpací stanice, ale to, jestli je tam skutečně mají, nám nikdo nedokázal s jistotou říci. Nakonec jsme je s velkou radostí zakoupili hned naproti v místním hobby marketu.

Dalšími autobusy jsme se dopravili do čtvrti La Providence, kde trasa GR2 začíná. V supermarketu jsme nakoupili jídlo a doplnili energii. Protože byly teprve tři odpoledne, rozhodli jsme se vyrazit s tím, že půjdeme až do setmění a uděláme si náskok na další den. Někteří lidé si trek zkracují a cestují až do vesničky Brulé, kde teprve začínají. Kdo by chtěl, jezdí sem autobus číslo 12a a najdete zde i piknikové místo, kde se dá přespat.

Na začátku vede trasa přes dva z trojice zborcených kráterů zvaných Cirque. V místě, kde se všechny tři setkávají, se nachází nejvyšší vrchol ostrova Piton des Neiges (3071 m). Dále trek pokračuje okolo aktivního vulkánu Piton de la Fornaise a sopečnou krajinou až k moři. Prvním kráterem, který překonáte, je Cirques de Mafaté. Stezka vede divokou a opuštěnou přírodou.  V této části treku každý den naberete poměrně velké převýšení, neboť je třeba přecházet vysoké a velmi strmé hřebeny. Putuje se převážně džunglí nebo zalesněnými pasážemi, člověk tak není vystaven přímému slunečnímu záření. Krom toho zde není problém doplnit vodu či se vykoupat v řece.

Trek prochází přes několik horských vesniček, které jsou však úplně odříznuté od světa. Nevedou do nich silnice, a tak je musí zásobovat vrtulníky. Bez problému v nich koupíte základní potraviny, pivo a víno. Ceny jsou srovnatelné s pobřežím, odpovídají tedy zhruba těm ve Francii. Stanovat se dá prakticky kdekoliv, jen je potřeba počítat s tím, že některé oblasti jsou mimo vyznačenou cestu poměrně hustě zarostlé, a tak chvíli trvá najít vhodný plácek. Ve vesničkách není s přespáváním žádný problém, většinou tam mají vyhrazená místa, často s piknikovými přístřešky a zdrojem pitné vody.

První den jsme nasbírali řádnou porci výškových metrů a za deště došli do Gite de la Plaine (1 850 m). Kapky padající z temné oblohy nám na náladě moc nepřidaly. Doufali jsme, že takhle nebudeme mít celých příštích 12 dní. Naštěstí tomu tak nebylo, počasí se umoudřilo. Přes den bylo vždy slunečno, až odpoledne se k horám začaly stahovat mraky. Druhý den se určitě vyplatí prodloužit etapu a sejít až pod městečka Dos Anne, kde se dá skvěle vykoupat v řece a dočepovat voda. Hned ráno pak trasa pokračuje údolím řeky, ze kterého následně prudce vystoupá až do vesničky Aurere (900 m). Zde dokonce stojí malá pekárna, ve které si můžete koupit čerstvé bagety.

Nohy nás dále zanesly do vesničky Ilet des Oranges (1000 m). Po cestě jsme se osvěžili čerstvými pomeranči utrženými přímo ze stromu. Den na to jsme strmou roklí sestoupali až ke korytu řeky a od toho se zase skalní stěnou vyškrábali až ke stavením v La Nouvelle (1 500 m). Během této etapy, ač byla dosti náročná, se v nás zlomila únava a svaly namožené každodenním stoupáním a klesáním přestaly bolet. Neumíme si však představit, že bychom cestu absolvovaly bez trekových hůlek, v našem případě značky Black Diamond, které nám pomáhaly rozložit zátěž a udržovat rovnováhu.

Na řadu přišla asi nejnáročnější etapa zahrnující výstup do horského sedla ve výšce 2 200 m n.m., prudký sestup do údolí a následné stoupání na náhorní plošinu do městečka Cialos (1 200 m). Do cíle jsme přišli až po setmění a přespali na plácku u informačního centra, které je zde pro stanovaní vyhrazen. Lehce nás zklamala nepřítomnost toalet, nicméně vše zažehnala skvělá večeře v nedaleké v restauraci. Za krásných 14 euro jsme si v bufetu mohli vzít, co jsme chtěli.

Ráno jsme se posilnili čerstvou bagetou se sýrem a kráterem Cirgues de Cialos vyrazili směrem k nejvyšší hoře ostrova. Čekalo nás velké převýšení na chatu Gite du Caverne Dugour (2 450 m), která je výchozím bodem pro výstup Piton des Neiges (3 070 m). Trochu jsme se toho obávali, ani počasí nám moc nepřálo, ale nakonec jsme cestu zvládli vcelku rychle. Ve tři hodiny už jsme se popíjeli pivo značky Bourbon a vyhřívali se na sluníčku. Nejlepší místa pro stanování se nacházejí dole za chatou, ale není jich tam moc, a tak není dobré se stavbou příbytku moc otálet. Po západu se citelně ochladilo a my ocenili, že jsme si s sebou lehké péřové bundy i čepic. Spát jsme šli brzy, jelikož jsme chtěli vstávat o půl třetí, abychom na východ slunce už byli na vrcholu. Toto místo treku bylo jediné, kde byl problém s doplněním vody. Museli jsme si ji zakoupit přímo v chatě.

Sledovat zrození nového dne na vrcholu byl parádní zážitek. Teda až na tu zimu. Po sestupu jsme si odpočinuli, prohřáli se na sluníčku a vydali se dál. Před setměním jsme si našli krásné místo s výhledem na sopku, ještě před městečkem Bourg Murrat (1 600 m). Ráno jsme v malém supermarketu po pravé straně hlavní silnice nakoupili jídlo a vydali se k aktivní sopce Piton de la Fournaise (2 632 m). Ráz krajiny se výrazně změnil, lesní porosty vystřídala kamenná pole. Na úpatí jsme rozložili tábor a užívali si krásné výhledy do údolí a na západ slunce.

Další den jsme měsíční krajinou pokračovali až k chatě Gite de Volcano. Tady jsme nechali batohy a nalehko vyšlápli až k samotnému kráteru sopky. Cesta tam a zpět nám zabrala zhruba pět hodin. Jelikož bylo už dost pozdě a začalo se kazit počasí, rozhodli jsme se přespat u chaty. Zatímco jsme si vychutnávali orosenou odměnu, citelně se ochladilo spustil se pořádný liják, a tak jsme se museli dosti přemlouvat a odhodlávat se, abychom vylezli z chaty a postavili stan. V noci se k vydatnému dešti přidal i silný vítr a nezdálo se, že by se počasí mělo druhý den umoudřit.

Překvapení se nekonalo, ráno jsme vše balili v dešti vše. Byli jsme odhodlaní zabrat, spojit dvě etapy a dojít až na konec treku. Chvíli se zdálo, že pršet přestane, opak byl však pravdou. Při sestupu jsme zažili asi ten nejintenzivnější slejvák v životě. Cestou se valila voda a my se brodili bahnem. Touha spatřit oceán byla silnější než řádění živlů. Kolem osmé večer se nám podařilo naše putování zakončit. Hned za rohem jsme objevili malé bistro, ve kterém jsme si dali výbornou pizzu a samozřejmě i nějaké to pivo. Stan jsme si postavili na pobřeží. Čekal nás týdenní odpočinek u vody, ale to už je zase jiná kapitola.

Doporučení na závěr

• Ostrov přejděte se ve směru ze severu na jih. Namáhavější partie absolvujete v první části trasy, v té druhé navíc snáze doplníte zásoby.
• Na cestu se vydejte v září či říjnu, kdy zde končí zima a začíná léto. Mimo jiné se vyhnete otravným komárům.
• Místní anglicky hovoří velmi sporadicky, všichni jsou však milí a nápomocní, což je někdy víc.
• Jízdenky na autobus koupíte přímo u řidiče.
• Stmívá se zde brzy, podle toho je třeba plánovat délku etap a místa noclehu.
• Deště jsou velmi intenzivní a prudké, v baťohu jsme proto měli velký igelitový pytel.
• Do telefonu si stáhněte aplikaci mapy.cz a offline data s vyznačenou trasou treku.
• Veškeré vybavení jsme vzhledem k tomu, že jsme ho měli po celou dobu nést na zádech, pečlivě zvažovali. Batohy s oblečením, spaním, vařením a jídlem na celou dobu treku nepřesáhly váhu 15 kg. Počítali jsme s tím, že na místě budeme ještě muset přibalit plynovou bombu a zásoby tekutin. Po většinu trasy jsme si vystačili se 3 litry na osobu a den, jen ve vyprahlé části pod sopkou jsme spotřebovali více.
• Osvědčila se nám dehydratovaná jídla firmy Travellunch, která jsme doplnili sušeným masem, oříšky, rozinkami a sušenými banány. K pití jsme si mimo vody míchali na každý den i iontový nápoj.
• Celkem v pohodě si vystačíte s kvalitními nízkými trekovkami, třeba od značky La Sportiva. Samotné se mi osvědčil model Hyrax GTX, který se dá pořídit i v pánské variantě. 
• Pohybovat se budete ve vyšší nadmořské výšce, vezměte si tedy teplejší spacáky. My měli od francouzské firmy Millet.