Prachem a sutí - výstup na Aconcaguu

Krásná netechnická hora převyšující okolní vrcholy až o tisíc metrů, neustálý vítr a vířící prach. Náš kamarád Marek a jeho kolegové z DISMANTEAMu se vydali na argentinskou Aconcaguu (6961 m). 

Od začátku víme, že neuspokojí touhu po exponovaném technickém lezení, ale když máme výkonnostně různorodou fajn partu a chuť odstřihnout se společně na pár týdnů z dosahu internetové sítě a telefonního signálu, proč nevyrazit na túru na nejvyšší horu jižní a západní polokoule?

S ohledem na složení týmu zvažujeme různé varianty. Normální cestu („normálka“, Normal Route), polský direkt i polský traverz. Nechceme se mačkat se stovkami dalších lidí, a tak všemi šesti hlasy schvalujeme stranu s polským ledovcem, která by nám měla dopřát soukromí, a zároveň alespoň trochu lezeckých pocitů ve firnu, možná i s několika lanovými délkami šedesátistupňového ledu v polském direktu v SV části Aconcaguy. 

PŘÍPRAVY

Tým registrujeme přes Mendozskou agenturu INKA, platíme zálohu 150 USD za omezený balíček služeb zahrnující muly, tedy transport 30 kg materiálu na osobu do základního tábora v údolí Vacas – Plaza de Argentina (BC, Base Camp, 4100 m), zpracování žádosti a vyzvednutí permitu, možnost použít zdroj vody v BC, možnost odevzdat v BC odpadky vyprodukované nad ním a muly zpět do lyžařského střediska Los Penitentes (2700 m). To se v zimní sezóně stává výchozím bodem pro výstup na Aconcaguu z obou stran, tj. kratším a cca desetkrát častěji využívaným údolím Horcones i námi preferovaným odlehlejším údolím Vacas. 

CESTA A OFICIALITY V MENDOZE

Přes Frankfurt a Buenos Aires přilétáme po dvaadvaceti hodinách do argentinské Mendozy (700 m), kde pohodlně nakupujeme jídlo a plyn na vaření. Ráno vyřizujeme oficiality v agentuře, včetně platby permitu, jehož cena pro výstup z údolí Vacas činí 950 USD na osobu (pro údolí Horcones je to 800 USD/osoba) a kolem poledne odjíždíme domluveným minibusem do cca čtyři hodiny vzdáleného Los Penitentes. Následující den brzy ráno odevzdáváme v garáži hotelu Ayelen napěchované „duffle bagy“, které si později přebírají místní „arrieros“, vodiči mul. Od brány v Punta de Vacas (2400 m) vycházíme na třídenní trek přes Pampa de Lenas (2800 m) a Casa de Piedra (3200 m) do základního tábora Plaza de Argentina. 

VÝSTUP DO BASE CAMPU

Cestou do BC nás nejprve provází slunečné letní počasí, které se postupně mění v prachové bouře a sněžení. Je nás šest – Marek, Petr (brácha), Láďa, Petr Dobr., Tomáš a Roman. V BC stavíme tři stany. Následující den absolvujeme pohovor u rangerů a povinnou zdravotní prohlídku. Ta zásadním způsobem mění naše plány. Ukazuje se, že Romanovo pomalé tempo z posledních dní má závažnější příčinu, než jsme čekali. Místní doktor diagnostikuje plicní edém a doporučuje evakuaci do Mendozy. Tomáš bojuje s nepříjemným kašlem, ostatní jsou ale v pořádku. Pod tlakem okolností slevujeme z původního plánu a přidáváme aklimatizační den v BC. Romanův stav je stabilizován příslušnými léky, a tak má nakonec povoleno v základním táboře zůstat. Zbytek týmu po třech nocích strávených v BC postupuje do C1 (Camp 1, 5000 m).

VÝSTUP Z BC DO C1

Výstup nad BC s sebou nese nové povinnosti. Veškerý pevný lidský odpad musí být snesen zpět dolů. Močení je povoleno v místech neohrožujících omezené prameny vody, produkty velké potřeby je nezbytné sbírat do číslem označených oranžových kompostovatelných pytlů, které jsme vyfasovali od rangerů. Praktické rady, jak se s tímto pravidlem důstojně vypořádat, rádi poskytneme na vyžádání. 

Po čtyřech hodinách s pětadvaceti kily na zádech přicházíme do C1, kde kvůli aklimatizaci trávíme i sedmý den na kopci. Zároveň přehodnocujeme výstupové plány. Původně jsme měli všichni společně postupovat do C2 (5900 m) pod ledovec, odkud by Roman s Tomášem pokračovali polským traverzem, kdežto zbytek týmu by k vrcholu stoupal polským direktem. Tomáše ovšem nepřestává trápit kašel, kvůli Romanově nepřítomnosti by navíc musel trasu v nepříliš využívané cestě hledat sám. To by představovalo zbytečné riziko. Jsme tu jako jeden tým a na plnění technických lezeckých cílů bude prostor na jiných akcích.

POSTUP DO C2 A PRVNÍ ÚTOK NA VRCHOL

Osmý den na kopci společně se dvěma stany postupujeme do C2 na cestě 360° (360 Route) v 5500 m, odkud za dobré předpovědi (vrchol: jasno, vítr do 75 km/h, teplota -18°, chill -32°) vyrážíme devátý den k vrcholu. Tomáš startuje v 1:30, já, brácha, Láďa a Petr Dobr. ve 3:30. Čeká nás 1450 výškových metrů v netechnickém terénu. Prvních 500 m do C3 (C3, Camp 3, Camp Colera, 6000 m) zdoláváme rychle během dvou hodin. Od vstupu do údolí Vacas postupujeme stále beze sněhu, v nekonečném prachu, štěrku a kamenech. Letošní sezóna se vyznačuje extrémně nízkou (resp. téměř žádnou) sněhovou pokrývkou, pro kterou jsme veškeré železo, tedy mačky, cepíny, kotvy a šrouby původně zamyšlené pro polský direkt, nechali ve stanu v C1. Nad C3 s východem slunce doháníme Tomáše a desítky komerčních agenturami vedených a opečovávaných skupin, které vystupují normální cestou z údolí Horcones, na jejíž hřeben jsme se napojili. 

Ve výšce 6350 m Petr Dobr. oznamuje, že se necítí dobře a otáčí zpět do C2. Zanedlouho, po zdolání dalšího kamenitého sedla protnutého zřetelně vyšlapanou prašnou cestou, otáčí Tomáš. K vrcholu tak postupujeme s bráchou Petrem a Láďou. Po poledni jsme v jeskyni pod Canaletou (La Canaleta), 250 metrů vysokým žlabem vyplněným sutí, prachem a kamením, ve kterém letos není žádný sníh. 

Po půl hodině stoupání se u Ládi jako lusknutím prstů mění situace. Nerozeznává naše hlasy a necítí se stabilní. Jasné příznaky akutní horské nemoci (AMS, Acute Mountain Sickness). S bráchou řešíme, co dál. Od vrcholu nás dělí maximálně dvě hodiny. I přes únavu se oba cítíme na jeho zdolání. Láďa ale nemůže dolů sám. Nakonec mě brácha se slovy „slíbil jsem Janičce, že nikam nepůjdu sám, tak jdi ty“ posílá nahoru a jako férový a zkušený parťák sestupuje s Láďou do C2. Já za další dvě hodiny stojím na vrcholu, společně se dvěma Američany a jejich vůdcem. V osm hodin večer jsem zpět u kluků, v nohách 1450 výškových metrů nahoru a dolů. 

DRUHÝ POKUS O VRCHOL

Po návratu se mi v C2 spí hezky. Jsem unavený, ale žádná zimnice ani extrémní vyčerpání. Probouzím se v sedm ráno, a jakmile slyším hlasy kluků ve vedlejším stanu, vstávám a jdu k nim. Láďa i Petr Dobr. se cítí dobře, příznaky akutní horské nemoci pominuly. Láďa si cení toho, že se brácha obětoval a sestoupil s ním. Všichni jsou rádi, že se prozatím alespoň jednomu z nás vrchol podařil. Diskutujeme, co dál. Vytahuju paralelu o tom, že když Dobrušští vyrazí k nám na Velkou Deštnou a otočí se v Luisině údolí, neznamená to, že druhý den nemůžou dojít až nahoru.

Brácha, Láďa, Petr Dobr. i Tomáš souhlasí, že se po prašných cestách vydají k vrcholu Aconcaguy ještě jednou. Namísto 1450 výškových metrů ale ještě tentýž den ukrojí 500 m do C3, kde stráví noc, ráno dají pokus a následně sestoupí až do BC. Kluci dle plánu vyráží, jen Tomáš se těsně před odchodem s ohledem na únavu a přetrvávající kašel rozhoduje, že nahoru nakonec nepůjde. Raději se mnou sestoupí do BC a pomůže mi snést železo a stan. Pomůžeme tím klukům, které čeká náročný den, tedy 950 výškových metrů na vrchol a 2850 výškových metrů dolů do BC. 

Po poledni jedenáctého dne na kopci stojí brácha, Láďa a Petr Dobr. na vrcholu Aconcaguy (6961 m). Kolem půlnoci je s Romanem a Tomášem vítáme s čajem a polévkou v BC. Třináctý den si už dáváme zaslouženou sprchu a steak v Los Penitentes. Odjíždíme na západ přes hřeben And do chilského Santiaga a odtud po dalších dvou dnech relaxu zpět do ČR. 

ZÁVĚREM

K našemu překvapení jsme po celou dobu akce nemuseli řešit počasí, které nám po celých 13 dnů na kopci, s výjimkou několika hodin při příchodu do BC, přálo. Rychlost větru se pohybovala standardně mezi 50–70 km/h, v den druhého vrcholového pokusu se vítr zklidnil na pouhých 20 km/h. Celkově v údolí Vacas i na přilehlých stranách hory vládla příjemná atmosféra. Na ochotu a vstřícnost místních budeme dlouho vzpomínat.

FAKTA A DOPORUČENÍ

Termín: 3. 1. - 21. 1. 2020

Cesta: Varianta 360° Route s návratem do údolí Vacas 

Náklady:

• 950 USD/osobu permit
• 450 USD/osobu za muly do BC a z BC, transport z Los Penitentes do Punta de Vacas a zpět, vodu v BC a zpracování odpadu v BC
• 34 000 Kč/osoba letenka Praha-Frankfurt-Buenos Aires-Mendoza a Santiago-Sao Paulo-Frankfurt-Praha

Doporučení:

• ohlídat si aktuální situaci se zdrojem vody v jednotlivých táborech
• zjistit si aktuální stav sněhu, a pokud není třeba, nechat mačky, cepíny, sedáky, lana pod kopcem
• nepodcenit aklimatizaci
• vzít s sebou walkie talkie komunikátory pro případ rozdělení týmu na vícero částí, v BC si za 50 USD půjčit vysílačku napojenou na rangery a agentury a získat tak přístup k aktuální předpovědi počasí a pohotovostní kontakt, zvážit, zda je nezbytný satelitní telefon
• vzít s sebou oxymetr na měření saturace O2
• přibalit tablety na desinfekci nosohltanu – kvůli prachu měl celý tým podrážděné dýchací cesty a potíže s polykáním