S kajakem v Turecku
Tentokrát nikoho neobtěžujeme a necháváme káru na letišti ve Vídni. Lítání s turkama je luxuska, ale kayaky zadara neukecáváme a solíme 30 é. Tuto „krutou“ platbu si vynahrazujem na palubě.
Po malých neshodách v Antalyi se zamluveným autem dostáváme úplně novýho citrouše s hagusama a montujem dovezené trámky jako zahrádku pro kayaky. S Marťasem znalý místního kraje jsme zvolili pouze osm dní, což by nám mělo v poho stačit. Jdeme na to.
Začínáme krásným kaňonem Kupru jako na „rozpink“. Díky vyššímu stavu je to super. Svačinu dáváme ve známé hospodě, kde si s majitelem vysvětlujem jestli je dobře že tu staví přehradu bo ne. Nedohodli jsme se, stejně jako na jiných mástech Turecka. Cestou ještě dáváme pidi kaňon a jedem mezi obrovskýma vyvřelištěma podzemních vod-nádhera.
Další den se pouštíme už do těžších peřejí, ale díky počasí, které se zdá bejt spíše na ski není moc vody. Na vodě jsme v poho všichni, ale na břehu a hlavně večer trpím docela dost. Naštěstí Miska nedal na moje rady a propašoval si boty, kalhoty a několik jak on říká „darů od přítele Devolda“ Ovšem i já vytahuju péřovku a spodky od stejného „přítele“ a boty nahrazuju další vrstvou ponožek. V půli wejletu však nasazujem brejle a pravý Turecko je tu.
Přesouváme se na místní perlu ke kámošoj Isoj na řeku Alaru, kde chceme strávit téměř zbytek wejletu. Isa nás víta pohostiností jemu vlastní a po dvou letech se opravdu rádi vidíme. Za tři dny které tu trávíme na řece a vždy se vracíme na základnu Alara Pinik a jsme tu jako doma. Pravidelně celá hospa (rozuměj 3-4 lidi) hrajeme prší. Největší úspěch má ovšem „záchod“. Jsme si jisti že to za pár let let bude karetní hra uznávaná po celém Turecku 
Po skvělém pádlování opouštíme Alaru a se spoustou čaje jedeme na nám dobře známý Manavgat. Ten je tak super, že tu zůstáváme dva dny a nemůžem se nabažit. Jen ten shuttle nám komplikuje život, prostě tady není koho stopnout. V místní pstružárně ukecáme pana domácího a on nás vždy hodí pro citrouše. Vše domlouváme s jeho 7 letou dcerou a 4 letým synem. S domácím to fakt nejde Za odměnu dostávají kus lovečáku a jsou ohromeni jeho znamenitou chutí
Vracíme se na letiště a odevzdáváme citrouše kterýho si už nepůjčujte. Po třech dnech i Miška pochopil že je to z půjčovny a díra není zeď Ve spacáku před terminálem čekáme na odlet. Platíme klasickejch 30 éé a opět si to vynahrazujem na palubě a spokojeně se dovalíme až domů.
Už teď hlídám letenky na další jaro za pár éé a doufám že už nebudou všude přehrady.
Díky kucíí za super wejlet.
Napsal Jiří Kos z HUDY Hradec Králové
Související článek:
