Recenze plynového vařiče Soto WindMaster

Ne nadarmo je WindMaster aktuální vlajkovou lodí poměrně mladé japonské firmy Soto Outdoors. Ta sice vznikla teprve před osmi lety, oproti konkurenci má však výhodu úzké specializace: téměř výhradně se věnuje vývoji vařičů a doplňků s nimi spojených. Její zakladatel Hajime Yamamoto se od začátku snaží své výrobky dimenzovat na extrémní podmínky a maximálně efektivní spalování. WindMaster je skvělým příkladem ideálního propojení těchto dvou vlastností.

Vařič jsme testovali v zimních podmínkách české krajiny i během vlhkého jara. Schopnost odolávat nepřízni počasí prokázal v březnových Alpách, kdy teploty spadly k minus patnácti, výška vyšplhala nad tři tisíce metrů a vítr se rozhodl ukázat, co umí.

Promyšlená konstrukce

Soto WindMaster můžete používat hned dvěma způsoby: při běžném vaření s ešusem standardní velikosti si vystačíte se stabilní „trojnožkou“, pokud se však chystáte pracovat s nádobou od dvou litrů výše, sáhněte raději po druhé podpěře, takzvané 4 Flex Combo. Kovová chapadla téhle čtyřramenné vychytávky jsou zhruba o třetinu delší a navíc výklopná, což se hodí zejména při balení. Součástí konstrukce je vestavěné piezoelektrické zapalování. Uchycení na kartuši zajišťuje klasický šroubovací závit.

Oba typy podpěr se usazují na vyvýšený okraj hořáku, který nejen že zaručuje jejich bezpečné uchycení, ale zároveň také chrání plamen před větrem. Tam, kde budete mít problém tradiční vařiče byť jen zapálit, stačí u WindMastera otočit ventilem a zmáčknout spínač. Plamen naskočí na první, maximálně druhé cvaknutí. U takto konstruovaného hořáku se logicky nabízí srovnání s modelem Pocket Rocket od společnosti MSR. Soto má lépe řešený tvar, kterému k vyšší účinnosti pomáhá prohnutí směřující ke středu hořáku. Právě zde se po stisku tlačítka objeví jiskra, prohlubeň tedy usnadňuje už samotné uvedení vařiče do chodu. Ve druhém sledu pomáhá krýt plamen a zvyšuje tak efektivitu spalování.

Snadná manipulace

Použít pro konstrukci jako takovou slovo „precizní“ není nijak nadnesené. Při jakémkoliv počínání vás vařič znovu a znovu mile překvapuje jednoduchostí obsluhy. Tak snadnou, že vůbec nezáleží na tom, zda máte holé ruce, tenké prstové rukavice nebo dokonce tlusté palčáky. To oceníte zejména ve chvíli, kdy se i z toho nejméně větrného místa v dohledu stane úděsný vídrholec. Na nepříznivé podmínky je vyladěný skutečně každý pohyb. S ohledem na to, jak subtilně některé části vařiče působí, je to v první chvíli až nečekané. Obavy jsem zkraje měla hlavně u trojité opory, která se v cestovním stavu skládá do roviny dvou listů. Třetí rameno se do jednoho z nich zachytává jednoduchou kovovou lištou, k uvolnění ovšem stačí krátký pohyb palcem. Instalace na hořák je pak už záležitostí dvou vteřin.

Tam, kde většina skladných plynových vařičů bez přidaného závětří selhává, WindMaster dělá svému jménu čest. Spojuje výhody lehkých modelů upevňovaných závitem na horní část kartuše s ochranou, která bývá u jiných značek vyhrazena kouskům jako je Coleman Fyrestorm PCS, jehož hořák se nachází takřka na úrovni země. Znatelnou nevýhodou těchto vařičů je však vyšší hmotnost, která třeba u zmíněného Colemanu činí celých 486 gramů.

Lehký a výkonný

WindMaster svými 67 g hravě překonává jak VAR II (100 g), tak MSR Pocket Rocket (73 g). Dokonce i Optimus Crux Lite, který bývá označován za ultralehký model, váží o pět gramů víc než model od firmy Soto. Průměrná doba, za kterou s WindMasterem přivedete k varu litr vody, se při větrném počasí pohybuje kolem čtyř minut a deseti vteřin. V bezvětří čas ještě klesá. Opakovaný pokus jsem dělala za různých teplot, na různém podkladu (kámen, dřevo, mech) a pokaždé v klasickém hliníkovém ešusu.

Výrobcem udávaný výkon 3260 W převyšuje už zmiňovaný MSR Pocket Rocket (2400 W) i klasický VAR II (2800 W). Oceňuji, že reálný výkon je stabilní po celou dobu vaření, nehledě na okolní teplotu a počasí. Svou roli v tom hraje nejen vhloubený tvar, ale také malá vzdálenost mezi hořákem a dnem nádoby. Právě ta sráží tepelné ztráty při hoření na minimum. Ve své třídě patří WindMaster v tomhle ohledu k tomu nejlepšímu, co si můžete pořídit. Výkon nesrovnávám s integrovanými systémy typu Jetboil, které přece jen patří do jiné váhové kategorie.

Na víkendový výšlap s nekomplikovaným večerním vařením pro dva a ranním ešusem čaje nám pokaždé vystačila stovková kartuše od Colemanu plněná směsí propanu a butanu, a to i v teplotách kolem mínus patnácti stupňů. To je celkem efektivní využití paliva.

Skladnost především

Díky tomu, že se hořák a podpěry od sebe dají oddělit, se vařič dá sbalit pohodlněji než mnohé konkurenční modely. Uživatele klasických hliníkových ešusů (mezi které se sama počítám) potěší, že se do něj ve své tříramenné variantě vejde i se stovkovou kartuší, a ještě zbude prostor na nějaké koření a taky pár pytlíků čaje.

Pokud nejste čtenáři návodů (osobně se k tomu uchyluji jen v případě krajní nouze), je možné, že budete pár vteřin hledět na cestovní podobu tříramenné podpěry a přemýšlet, zda se na tomhle vůbec dá vařit. Problém zmizí hned, jak oči spočinou na drobné zarážce, v níž je schovaný třetí list. Samotná instalace obou variant je velmi intuitivní a rychlá, a to i pro méně technické typy. Po zkušenosti s některými konkurenčními modely, u nichž měly podpěry v krátké době tendenci se deformovat, což původní stabilitu degradovalo, oceňuji pevné packy WindMasteru, které se ani nehnou.

Drobností, která zpříjemní vaření, je piezoelektrické zapalování. Jiskra naskakuje spolehlivě, proto nemusíte nosit zapalovač. Zmáčknutí tlačítka navíc zvládnete i v těch nejhuňatějších rukavicích.

Hodnocení

Co se líbí:

• Odolnost vůči větru je ve srovnání s konkurencí ve své kategorii nesporně vyšší.
• Výkon je i v nepříznivých podmínkách stabilní a palivo se spotřebovává efektivně.
• Skladnost. V pohodě se vejde do klasického ešusu, i když je v něm ještě hrnek a malá kartuše.
• Hmotnost 67 gramů je u takhle odolného a stabilního vařiče skvělé číslo.
• Snadné ovládání. Zvládnete ho, navzdory zdánlivě subtilní konstrukci, sestavit i v palčácích. To oceníte zejména tehdy, když je zrovna mínus patnáct a fakt si je nechcete sundávat.

Co se nelíbí:

• Výška. Trochu výše posazený hořák může znamenat menší stabilitu při vaření. Podle mého to však vyvažují stabilní a dobře konstruované podpěry. A pokud chcete použít větší nádobu, prostě zvolíte čtyřramennou variantu.
• Volnější nástup. Proti jiným vařičům, co mám vyzkoušené, je třeba otočit ventilem trochu víc, aby plyn začal proudit. To je ale jen otázka zvyku, nikoli závada.
• Cena. Není to zrovna láce, nicméně přednosti vydané peníze vyváží.